Oldsoftovy bláboly

Od kolegy M. V. jsem dostal recept, který jsem hned vyzkoušel: 4 střední brambory se najemno nastrouhají. Do nich se kydne jedno vejce a zasype moukou – dal jsem polohrubou, může být i hladká. Má vzniknout polotuhé těsto; ve skutečnosti nikdo neví, jaké má být: tento recept hovoří o těstu řídkém, zde zase autorka chce těsto "relativně tuhé", tak si vyberte . Prostě jsem tam dal asi 7 velkých lžic mouky, čili odhadem asi 120 gramů. Pak se to na struhadle na halušky nastrouhá do osolené vařící vody a vaří, dokud halušky nevyplavou. M. V. praví, že pak ještě chvilku vařit, zde se recepty zase různí, někteří to vyndavají ihned, tak nezbývá, než test ochutnáním. Halušky se vyndají děravou naběračkou, někdo proplachuje vodou, někdo ne, no, lehoulince jsem propláchl. Pak jsem do toho vmíchal brynzu. Osmaženou slaninou i s tukem jsem pak korunoval dílo. Koukejte:

Tohle si v kuchařském repertoiru ponechám.

(Pozn.: právě jsem zjistil, že slovenské slovo "bryndza" je v češtině správně "brynza", tak jsem to opravil – zdroj: Táňa Balcová, Štefan Greňa: Česko-slovenský a slovensko-český slovník, nakl. Mikula, Bratislava) 

Někdy kolem roku 1985. Ve stanici mladých techniků v Lovosicích jsem začal s kroužkem elektroniky, vyráběli jsme různá pípátka, stvořil jsem jedno rádio. Bavilo mě to, ale přibližně v roce 1987 se tam objevilo šest počítačů značky Ondra z Tesly.

Na tomhle stroji vznikaly mé první jednoduché programy v Basicu.

Postupně jsem se dostal i ke strojům PMD-85 a IQ-151 (peřiňák).

Když do stanice přinesl vedoucí svého Sinclaira (gumáka), byli jsme všichni u vytržení, všichni jsme ho chtěli, jenže sehnat prakticky nešel: pár kousků (varianta Delta) bývala k sehnání v Tuzexu, jinak se to muselo dovézt ze zahraničí, to bylo v mých podmínkách vyloučeno.

Po čase firma Didaktik ve Skalici na Slovensku začala vyrábět klon Sinclaira ZX Spectrum pod názvem Didaktik Gama, který tehdy stál 6200 korun československých. Začal jsem ho chodit obdivovat do lovosické Elektry (takzvané "Centrum", na téhle fotce je však ta elektra těsně vpravo mimo záběr...) A doma začalo nekonečné žadonění...

Přesně před dvaceti lety, 8. 8. 1989, se to stalo! Dostal jsem od mámy 6200 Kčs, ať si jdu Didaktika koupit! Vřítil jsem se do prodejny, prodavačka zřejmě očekávala, že potřebuju tužkové baterky nebo nějakou podobnou drobnost, zeptala se, co si přeju, já vyhrkl "Počítač!" a prodavačka se tvářila dost překvapeně. Ve zmatku, přemýšleje, co jsem neřekl důležitého, vypadlo ze mě "Jeden!". Prodavačka se probrala z překvapení, chtěla vidět, jestli mám peníze (ono to tehdy nebylo úplně málo) a pak už mi ho přinesla.

Ten původní Didaktik se nedochoval, měl šedou barvu krytu, ale mám teď ve sbírce krásnou Gamu jako kdybych ji koupil včera:

Sloužila dlouho, vyrobil jsem na to pár věcí, jejichž neúplný přehled je zde. Místo disket a podobných vymožeností se tehdy používal kazetový magnetofon. Po letech ve Skalici začali vyrábět disketovou mechaniku, to byl úžasný technologický skok – je rozdíl, když 35kilobajtovou hru cpete do stroje 5 minut nebo 3 vteřiny. To už jsem měl ale Didaktika M – je to skoro totéž, ale mělo to o něco lepší klávesnici.

A to byl můj poslední osmibit, někdy kolem roku 1993 jsem si opatřil první PC (386 s ČB monitorem).

Od té doby jsem již nikdy nic nenaprogramoval. 

Nemohu se nepodělit o fotografii španělského ptáčka v průžezu. Vyrobil jsem si dva předevčírem.

Tohle je zase vaření typu "co lednice dala". Brambory, cibule, měkký salám, vejce rozmíchaná v troše mléka, sůl, pepř. To se našlo, použilo a dalo zapékat do remosky. (Ta moje je tady.) Když to začalo zlátnout, pokladl jsem vše spoustou syrečků, které byly dokonale zralé, neb právě ten den jim končila minimální trvanlivost. Nakonec jsem to lehce posypal mletou sladkou paprikou (z Maďarska). Příště, až budu mít, přidám ještě česnek.

Těsně po vyndání z remosky:

A už servírujeme:

Škoda 706 RTO

Karosa ŠM 11

A naleštěný kloubový Ikarus

Jsou tu i tramvaje, alespoň jedna na ukázku:

Pak jsem se odebral na Palachovo náměstí, kde byl centrální přestup – během muzejní noci je totiž zavedeno 9 speciálních autobusových linek. Fronty vypadaly nevábně, skočil jsem proto na jedno a svíčkovou se šesti do restaurace U Parlamentu. Pak jsem vyrazil metrem do Letňan, odtamtud jela linka č. 9 do leteckého muzea v Kbelích.

Do uliček pro návštěvníky prakticky nelze postavit stativ, to bych blokoval provoz. Ale cesta je ohrazena provazem a o sloupky se dá celkem dobře foťák zapřít, nadechnout a fotit, pak se celkem dá udržet i expozice 3 desetiny vteřiny, viz následující fotky:

Venkovní expozice v noci s mým vybavením fotit prakticky nejde, viz tento historický Tupolev Československých aerolinií:

(A to tam byli umělci, kteří si to fotili z ruky s vestavěným bleskem, ano i mobilem. Copak asi na takové fotce uvidí?) Takže z expozice vrtulníků a stíhaček nebudete mít nic...

Tak se podívejte ještě na "vírník" – rotorový kluzák. Naprosto nechápu, jak to funuje, k pohonu se užívá osobní automobil. 1973, amatérská konstrukce:

Na závěr přistávací modul lodi Sojuz 28 (uvnitř sedí zřejmě gumový Remek; s odlesky nic nenadělám, to bych musel mít polarizační filtr, viděli byste lépe dovnitř modulu...):

A najednou byla půlnoc, bolely mě nohy, tak jsem využil toho, že metro mělo prodloužený provoz (až do půl druhé) a noční tramvaje se zahustily. Takže pokračování za rok!

Recept je třeba TADY. Je to celkem jednoduché a chutná to dobře.

Prostě se lilek přepůlí, nadělají se do něj zářezy a to těch se nacpou plátky česneku.

Pak se to osolí a opepří (varianta: provensálské koření) a pocintá olivovým olejem.

Remoska žhavila celkem 45 minut. Výsledek:

(Dostal jsem reakci, že prý je to ještě upečené málo, no dobře, příště to dám buď do předehřáté remosky, nebo to nechám zapnuté cca hodinu. Na druhou stranu, když to dělám poprvé, nemůžu přesně vědět, jak to má vypadat. V receptu je jen neurčité "upečeme v troubě". Lidi, pište do těch receptů alespoň PŘIBLIŽNĚ dobu pečení, já pak nikdy netuším, jestli to mám péce minut deset nebo dvě stě... Též se dá lépe odhadnout, kolik času příprava zabere. Díky.) 

Protože uplynulo 70 let od smrti spisovatele Karla Čapka, je podle autorského zákona jeho dílo volné a Městská knihovna v Praze vystavila jeho kompletní dílo na svůj web. Knížky jsou k dispozici v těchto formátech: html, rtf, pdf, txt, pdb, prc, epub.

Protože je trochu otrava stahovat to po jednom souboru, udělal jsem z PDF verzí komplet, který jsem doplnil Čapkovým textem "Proč nejsem komunistou". 38 MB můžete stáhnout TADY.

Protože mě včera v samoobsluze zaujal výrobek nazvaný "listové těsto rozválené na pečícím papíře", tak jsem ho koupil a vyrobil lahůdku. Štrůdl je speciální tím, že náplň tvoří šunka, syrečky a česnek.

Česnek je český, odrůda "český paličák", měli ho v Praze na Havelském tržišti, je to opravdu rozdíl oproti tomu, co se prodává v obchodech (obvykle čínský česnek). 

Recept netřeba, pekl jsem v remosce cca 30 minut. 

Dopustil jsem se dalšího pokusu se syrečky, inspirován znamenitou knížkou Kouzelný tvarůžek aneb kuchařka neobvyklé vůně od Luboše Švehelky (2. rozšířené vydání, Paseka 2005). Potřebujete-li recept, je tady.

Dělal jsem to z polovičního množství, zde jsme v momentě, kdy se na slanině osmažila cibule a přidal se uvařený hrách.

Přidáme sůl, pepř, majoránku a vložíme nakrájené syrečky, které se začnou rozpouštět.

Už jen prohřejeme. 

Výsledek je opravdu jedlý a vypadá takhle:

Když mně se ty obrázky žrádla děsně líbí... 

Recept je elementární: stehýnka osol, potři lehce olejem, okořeň (paprika, pepř, kmín) a zlehka podlej, dej na 4 hodiny do pomalého hrnce. Poté (pokuds ho zapnul) sněz!